Mrazík

Ve štěměšské restauraci U Šilhavů, kam členové Štěměšské divadelní společnosti rádi chodí plánovat dramaturgii svých dalších vystoupení a na pivo, vznikl zhruba před rokem námět na další divadelní hru. Po představení s převážně dobrodružným dějem Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem rozhodli se štěměští ochotníci uvést na prkna místního divadla pro změnu hru s pohádkovými motivy. Za okny hostince zuřila právě sněhová vánice, domů se (jako vždy) nechtělo, a tak není divu, že volba padla právě na Mrazíka.

Text hry v té době ještě zdaleka nebyl znám, a proto se začalo probírat zejména obsazení hlavních rolí. (Tehdy ještě budoucí) manželé Bobkovi navrhli: „My půjčíme kocoura“. V té chvíli bylo samozřejmě definitivně rozhodnuto. Máme-li kocoura, musíme hrát Mrazíka. 

      Film o věčné lásce Ivánka a Nastěnky je všeobecně známý a za celá desetiletí, co je uváděn v českých televizích, už v našich krajích zcela zdomácněl. Štěměšská divadelní společnost tuto skutečnost plně respektuje a uvádí svou adaptaci alespoň částečně do prostředí české vesnice, kam tato hra již stejně neodmyslitelně patří.

Mrazík-tour 2008  

Největším neštěstím ochotnického divadla bývá malý počet odehraných představení. Dlouhé hodiny zkoušek a příprav a pak obvykle následuje odpolední premiéra a večerní derniéra. Proto i Štěměšská divadelní společnost ráda přivítá nabídku k případnému hostování v okolních obcích.

Původně plánované krátkodobé angažmá v Opatově nám sice vinou liknavosti místních obecních činovníků nevyšlo, ale zato v Předíně nás po loňské zkušenosti čekalo veliké překvapení v podobě nabitého sálu – nutno říci, že takovou diváckou kulisu v předínském kulturáku ještě žádná hostujícím společnost neměla a že se nám hrálo jako v domácím prostředí. Protože věhlas Mrazíka mimo jiné i díky čerstvě vydanému DVD rostl, přijali jsme ještě pozvání Obecního úřadu v Loukovicích do rodinného prostředí jejich kulturního domu. Zájem z dalších obcích ani v březnu ještě zdaleka neopadal, turné jsme však byli nuceni již ukončit, víceméně z personálních důvodů: kocour Karel měl už cestování viditelně plné chlupy a některé členky společnosti nemohly donekonečna odkládat cestu do porodnice. Vcelku ovšem můžeme s hrdostí konstatovat, že se nám v Mrazíkovi podařilo vytvořit představení vpravdě kultovní – to jest, že jeho ohlas dosáhl vyšší úrovně než představení samo. A o to nám – mimo jiné –taky jde!